Nevzali mi dítě do školy, a co teď?

Předškolní vzdělávání je v naší republice částečně dobrovolné (první dva roky) a část je povinná (poslední předškolní rok). Předškolní vzdělávání navštěvují děti od dvou do pěti let, ale většinou nastupují děti tříleté. Předškolní vzdělávání bylo donedávna vnímáno jako samozřejmost, ale už pár let se často objevuje problém, že se děti do školky nedostanou ani ve třech letech. Co dělat a na koho se obrátit?

Pokud nebylo vaše dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, můžete se proti rozhodnutí odvolat. Pokud je však kapacita dětí plná a prostě jste se do ní nevešli, máte možnost pouze, pokud některé z dětí nenastoupí. Což se stát může, ale nemusí. Pokud nechcete čekat na zázrak, pak můžete zkusit obvolat všechny školky v okolí a zjistit, zda by se v nějaké ještě nenašlo pro dítko místo. Většinou bývá volněji v menších školkách na vesnicích. Takže pokud nenajdete místo ve městě, pak se nebojte obejít ty vesnické a vysvětlit ředitelům či ředitelkám zařízení, v jaké jste situaci a třeba najdete společnou řeč. Samozřejmě dovážení dítěte do školky není ideální ale lepší než jej nemít kam dát.

Pokud nenajdete místo ve státní školce, pak máte ještě možnost zkusit některou ze školek soukromých. Soukromé školky jsou placené a jejich ceny jsou poměrně vysoké, ale pokud nemáte jinou možnost, pak určitě neváhejte. Výhodou je, že na počet učitelek je v těchto školkách méně dětí a tím pádem mají často i více času. Je možné, že kvůli platbě ve školce vám zůstane v podstatě stejná částka jako u rodičovského příspěvku, ale pokud vám zaměstnavatel nepovolí zůstat neplaceně další rok doma, pak nemáte moc možností.

Poslední možností je umístit dítko do alternativní školky – třeba školky lesní, nebo do dětské skupiny. Těch ale zase tak moc není a jsou spíše výjimkou. A tímto jsme v podstatě všechny možnosti vyčerpali, zbývá už pouze prodloužit si dobu rodičovské dovolené o další rok se souhlasem zaměstnavatele a zůstat bez příjmů, nebo jen chodit na brigádu.

Číst dále

Školné: spása nebo zhouba?

Část lidí věří, že nutnost investovat do studia vlastní peníze bude tím, co líné vysokoškoláky konečně přiměje, aby začali své studium brát vážně. V současné době to totiž bohužel často vypadá tak, že lidé se na začátku zapíší na nějakou univerzitu, z nichž mnoho bere skoro každého, ale fyzicky se na přednáškách nikdy neobjeví. Tito lidé se nechají vyhodit na konci prvního semestru, ale status studenta jim zůstane celý rok. Právě kvůli takovýmto „studentům“ má mnoho lidí pocit, že zavedení poplatku, který by zajistil, že na školu budou chodit jen ti, co tam opravdu chtějí být, není tak špatný nápada.
 
Proti nim ale stojí lidé, co poukazují na to, že zpoplatnění studia postihne nejvíce talentované studenty ze sociálně slabších rodin, kterým se cesta na nejlepší vysoké školy uzavře, či minimálně zkomplikuje. Těm, kdo se zapisují jen kvůli statusu studenta, stejně školné uhradí rodiče, takže nařízení ve výsledku postihne ty nesprávné. Navíc existuje obava, že politici budou peníze od studentů zneužívat jako argument pro to, aby školám sahali na peníze. „Mají peníze od studentů, tak přece ještě nepotřebují peníze od nás“. Je potřeba to brát tak, že studenti platí školné škole, ale tyto finance by na škole také měly zůstat, a neměly by být použité na nápravu jiných potíží, jako je právě nedostatek investic do vzdělávání.
 
Takže, pokud se bude školné zavádět, je potřeba zajistit, aby mělo požadovaný efekt. Bylo by třeba skvělé, kdyby peníze z něj připadly na stipendia pro talentované studenty, pro platy doktorandů, prostě pro to, co se normálně nedaří pokrýt ze státních peněz. Naopak to nesmí dopadnout tak, že peníze, které škola vybere na stipendiu, bude používat na to, aby zalátala škody, které by vůbec neměly existovat, jako je málo peněz na platy profesorů, na podporu stavby nových budov, na výzkum a další věci, kvůli kterým vysoké školy existují na prvním místě.

Číst dále

Vzdělání se přeceňuje

Všichni musíme mít nějaké vzdělání, protože jen ve škole se naučíme všechno to, co denně ve svém životě potřebujeme. Většina rodičů své děti nenaučí takový objem látky, jako právě ve škole. Ve škole se naučíme počítat, číst a správně se vyjadřovat. Značíme se tu logicky myslet a získáme ve škole spoust dalších důležitých informací, které můžeme zúročit v dalším studiu. Základní škola je povinná z těchto důvodů, a nemělo by tomu být jinak.

Velmi vysoký podíl na zdělanosti dětí mají přímo jejich rodiče. Škola nemůže suplovat péči rodičů, a jsou to hlavně rodiče, kteří by děti měli rozvíjet, měli by se snažit, aby měly děti zájem o učivo a o všechno, co by se jim mohlo v životě hodit. Život sice není jen o tom denně strávit biflováním zpaměti skoro všechen volný čas, ale rozumnou míru domácí přípravy by měli lidé s jejich dětmi dodržovat.

Po základce se děti hlásí na střední, a už teď musí v 15 letech vědět, jestli půjdou na vysokou nebo ne. Bohužel posledních několik let zápasíme jako společnost s trendem, kde zavládlo nepsané pravidlo společnost, že kdo nemá vysokou školu, je pod úroveň. To ale není pravda. Vzdělání je jedna věc a přirozený intelekt je věc druhá. Proto vzniklo rčení, že i inženýr může být blbec. A právě ten přirozený intelekt je třeba procvičovat.

Nezáleží až tak na škole
Pro mnoho profesí je potřeba vysoká škola, to je prostě fakt. Asi byste nechtěli aby vám operoval slepá někdo, kdo je vyučený cukrář. Nicméně i ten cukrář může být inteligentní a přesto se živit rukama. Není v žádném případě ostuda nemít vysokou školu, ale jen vyučení. Ale i ve výučním oboru je potřeba intelekt. Díky němu půjde žákovi učení lépe, snadno pochytí co potřebuje, a u zákazníků nebude za blba, který nedá dohromady větu, která by dávala smysl.

Nenuťte děti za každou cenu na vysokou, když na ni nemají nebo nechtějí. Věnujte se jim odmala, rozvíjejte jejich intelekt a podporujte je ve všem, co budou chtít dělat. Jen tak budeme mít zdravě sebevědomou inteligentní společnost.

Číst dále