Školné: spása nebo zhouba?
Část lidí věří, že nutnost investovat do studia vlastní peníze bude tím, co líné vysokoškoláky konečně přiměje, aby začali své studium brát vážně. V současné době to totiž bohužel často vypadá tak, že lidé se na začátku zapíší na nějakou univerzitu, z nichž mnoho bere skoro každého, ale fyzicky se na přednáškách nikdy neobjeví. Tito lidé se nechají vyhodit na konci prvního semestru, ale status studenta jim zůstane celý rok. Právě kvůli takovýmto „studentům“ má mnoho lidí pocit, že zavedení poplatku, který by zajistil, že na školu budou chodit jen ti, co tam opravdu chtějí být, není tak špatný nápada.
Proti nim ale stojí lidé, co poukazují na to, že zpoplatnění studia postihne nejvíce talentované studenty ze sociálně slabších rodin, kterým se cesta na nejlepší vysoké školy uzavře, či minimálně zkomplikuje. Těm, kdo se zapisují jen kvůli statusu studenta, stejně školné uhradí rodiče, takže nařízení ve výsledku postihne ty nesprávné. Navíc existuje obava, že politici budou peníze od studentů zneužívat jako argument pro to, aby školám sahali na peníze. „Mají peníze od studentů, tak přece ještě nepotřebují peníze od nás“. Je potřeba to brát tak, že studenti platí školné škole, ale tyto finance by na škole také měly zůstat, a neměly by být použité na nápravu jiných potíží, jako je právě nedostatek investic do vzdělávání.
Takže, pokud se bude školné zavádět, je potřeba zajistit, aby mělo požadovaný efekt. Bylo by třeba skvělé, kdyby peníze z něj připadly na stipendia pro talentované studenty, pro platy doktorandů, prostě pro to, co se normálně nedaří pokrýt ze státních peněz. Naopak to nesmí dopadnout tak, že peníze, které škola vybere na stipendiu, bude používat na to, aby zalátala škody, které by vůbec neměly existovat, jako je málo peněz na platy profesorů, na podporu stavby nových budov, na výzkum a další věci, kvůli kterým vysoké školy existují na prvním místě.
